Proč je tu tato kampaň?

Co přesně znamená předsudečné násilí?

Předsudečné násilí je takové násilí, které je motivováno předsudky útočníka vůči napadenému. Útočník si vybírá poškozeného kvůli svým předsudkům vůči jeho nezměnitelné charakteristice, kvůli přesvědčení, že jde o snadný terč, který má ztížený přístup ke spravedlnosti, nebo zkrátka proto, že v jeho očích není rovnocenný člověk. Nezměnitelnou charakteristikou může být barva pleti, národnost, etnický původ, víra, politické přesvědčení, a také sexuální orientace, pohlavní identita, zdravotní postižení a věk. Předsudečné útoky se mohou projevit ve formě nadávek, obtěžování, zastrašování a nátlaku, psychického násilí, sexuálního násilí, fyzického násilí, kyberšikany či teroristického útoku. Některé předsudečné útoky dosahují intenzity trestných činů a jsou tedy zahrnuty v českém trestním zákoníku.

Proč je právní změna potřeba?

Všem skupinám ohroženým předsudečným násilím je nutné poskytnout stejnou právní ochranu. Momentálně tomu tak není. Při trestání předsudečných trestných činů dochází k automatickému navýšení trestu. Státní zástupce je povinen navrhovat a soud je povinen rozhodovat již v rozsahu zvýšené trestní sazby. Tato povinnost se však v současné době týká jen trestných činů spáchaných pro předsudky vůči barvě pleti, národnosti, etnické příslušnosti, víře nebo politickému přesvědčení. Lidi napadené pro svůj věk, zdravotní postižení, sexuální orientaci či pohlaví/pohlavní identitu zákon nechrání, a to je nespravedlivé.

Co říkají výzkumy?

Změna trestního zákoníku je zvlášť důležitá proto, že lidé se zdravotním postižením a lidé jiné než heterosexuální  orientace či pohlavní identity patří z hlediska předsudečného násilí k nejohroženějším skupinám, což dokládají výzkumy.

Podle kvantitativního výzkumu In IUSTITIA z roku 2022 se s předsudečným násilím někdy v průběhu života setkalo 58 % lidí s postižením. Nejčastěji se jednalo o slovní napadení, ve 35% šlo o fyzické napadení a ve 27 % o sexuální napadení. Podle výzkumu Kanceláře veřejného ochránce práv se s vyhrožováním, zastrašováním nebo obtěžováním z důvodu své sexuální orientace či genderové identity setkalo 55 % LGBTQ+ osob.

Jak jsou na tom okolní státy?

V rámci Evropské unie patří Česká republika mezi země, které poskytují skupinám ohroženým předsudečným násilím nejmenší ochranu. Devatenáct členských států, včetně nadpoloviční většiny států střední a východní Evropy, chrání před útoky motivovanými předsudky z důvodu sexuální orientace, 17 států z důvodu pohlaví nebo pohlavní identity, 13 z důvodu zdravotního postižení, 10 z důvodu věku. Je to paradoxní, protože původně patřila ČR mezi země, které přijaly ochranu před předsudečným násilím už ve 20. letech 20. století. Ochrana před předsudečným násilím tak patří k našim právním tradicím.

Jaká by měla být právní podstata změny?

Ideálním řešením je zavedení univerzální zvláštní přitěžující okolnosti do obecné části trestního zákoníku. Toto řešení používá například slovenský trestní zákon. Jeho podstatou je automatická povinnost použít vyšší trestní sazbu všude tam, kde bude prokázána předsudečná pohnutka. Výhodou tohoto řešení je plošná změna u všech skutkových podstat úmyslných trestných činů, a tedy postižení skutečně všech forem předsudečného násilí, ke kterým v současnosti dochází. Zároveň taková právní úprava může být využita i ve prospěch dalších významných přitěžujících okolností – ochraně dětí, těhotných žen, při pluralitě poškozených, v případě, že pachatele páchá trestnou činnost opakovaně či trýznivě aj.

Druhou variantou právní úpravy je novelizace stávajících skutkových podstat a rozšíření o nové skutkové podstaty na základě poznatků z praxe. V prvé řadě by došlo k novelizaci těch skutkových podstat, které již v současné době poskytují ochranu před předsudečnými trestnými činy vybraným skupinám osob (rasa, národnost, etnicita, víra, politické přesvědčení) o další skupiny osob (LGBT+ lidé, lidé se zdravotním postižením, lidé napadáni z důvodu věku, jiné skupiny osob) tak, aby došlo k narovnání trestněprávní a přestupkové ochrany. Současně musí dojít k novelizaci skutkových podstat těch trestných činů, které jsou v praxi páchány s předsudečným motivem, ten v nich však v současnosti není přítomen. Jedná se zejména o trestné činy v sexuální oblasti, trestných čin výtržnictví, a trestné činy nebezpečné vyhrožování a nebezpečné pronásledování.

Jak konkrétně může předsudečné násilí vypadat?

Ti dva muži od začátku jasně dávali najevo, že tam vítáni nejsme. Nikde jsem je v životě nepotkal a nikdy s nimi ani nepromluvil. Přirozeně jsme je ignorovali, neboť co jiného taky může člověk dělat, když ho někdo obtěžuje a nechce situaci vyeskalovat. Byli velmi hlasití a vyzývaví. V momentě, kdy se druhý z mužů drze vyptával mého kamaráda, jestli mu přijde normální, že se “buzeranti prcaj’ do prdele”, bylo jasné, že bez újmy ven nevyjdeme. Jenže pak šlo všechno rychle. Vestoje mě jeden z mužů mlátil do trupu a do hlavy. Nemohl jsem se vyvléknout, protože mě držel za vlasy, které mi i vytrhl. Později, když jsem si po útoku prsty vytahoval všechny vytrhané vlasy z hlavy, byla to asi jedna z nejnepříjemnějších věcí, co se mi stala, protože mi přišlo, jako by ten útok probíhal dál a dál. Vlasy jsem si vytahoval ještě dva dny po útoku… Potom to nějak skončilo. Všichni moji kamarádi byli naprosto opaření. Stáli opodál. Báli jsme se, že mohou začít útočit znovu. Ten jeden do mě totiž mlátil naprosto bez přestání. (Muž, 19 let, Praha)

Stála jsem na autobusové zastávce, měla jsem dceru na zádech v nosítku. Najednou se tam prostě zjevil takový starší pán. A tak jako ze začátku vypadal, že: „Dobrý den a kam jedete?“ Protože nerada říkám cizím lidem, kam přesně jedu, říkám: „Čekám tady na autobus 57.“ „No, a to vy máte tu holčičku? No to nemyslíte jako vážně? Když nevidíte, tak máte prostě být někde v ústavu, a ne tady k mít děti. Vždyť to děcko, podívejte se, jak vy ho máte na těch zádech, jak je nešťastný. A vy ho tady prostě máte a ještě nevidíte. No to je úplná katastrofa.” A takhle mně to neustále opakoval a říkal: „No, ty nevidomý, dřív to bylo dobrý, protože oni byli zavřený v těch školách a to nevylízali, a to bylo bezvadný.“ A už jsem se neudržela a říkám: „Víte, co ještě bylo dobrý? Když bylo to starověké Řecko, to bylo ještě lepší, protože tam je házeli ze skály rovnou a nemuseli se trápit takovými řečmi.“ „No, to máte pravdu, no to bylo bezvadný.“ Zastávka plná lidí. Nikdo nic neřekl, nikdo se nezastal, prostě nechali ho mě tam urážet. Ale já se z takových pitomců nesesypu. Takže jsem prostě počkala na autobus, sedla jsem do autobusu a jela jsem pryč. Nejen v tu chvíli, ale ještě několik dní jsem se cítila méněcenná. To se při takovém předsudečném jednání či větším útoku cítím vždy, cítím se prostě méněcenná. I zranitelnější. Bála jsem se potom. Když jsem třeba měla jít na stejnou zastávku, tak jsem prostě měla blbý pocit. (Žena, 38 let, Jihomoravský kraj)